Moje motto

Ať si to připouštíme nebo ne, děti jsou uprostřed našich životů, v samotném centru našeho zájmu, našich sil, našich emocí, našich vztahů, naší kariéry, našich financí…Pokud máme s dětmi jakékoliv problémy, jsou to pak také centrální životní problémy a také často celoživotní. Problémy s dětmi se nedají snadno vyřešit, tak jako můžeme řešit těžkosti v zaměstnání nebo s financemi nebo se vztahy s dospělými…

Naše děti jsou tady a budou stále, dvacet čtyři hodin denně, sedm dnů v týdnu, a jejich trable s nimi. A my je potřebujeme v lásce nést a břemeno jejich slabostí s nimi. A nejen je milovat a nést, ale také jim co nejúčinněji pomáhat. Vzdělávat, stimulovat, koordinovat terapie, kontaktovat odborníky, shánět informace, materiály, finance…Neustále se vzdělávat o jejich problému a v neposlední řadě se poprat s nepochopením, neporozuměním nebo i odsuzováním ze stran všemožných institucí a odborníků (někdy i blízkých přátel).

To je ohromné břemeno, které rodiče nesou (myslím, že jedno vůbec z nejtěžších na tomto světě). A protože mám již dospívajícího syna s vývojovou dysfázií a ušla jsem již dlouhou cestu jako rodič, jako učitel a jako terapeut – jsem nesmírně vděčná za všechny, kdo nám na naší cestě pomáhali. Především děkuji Pánu Bohu a Ježíši. Bez Božího vedení, pomoci a síly bychom se neobešli. Ježíš nám přiváděl ty správné lidi do cesty, dával moudrost, co v jaké situaci dělat. Otvíral dveře na správných místech. Poskytoval útěchu, lásku a povzbuzení do všedních dnů. A hlavně dával sílu, nikdy to nevzdat.

Proto předávám dál, co jsem sama dostala. Snažím se pomáhat se závažnými, centrálními těžkostmi dětí a s ohromným břemenem, které nesou jejich rodiče. Těchto dětí a jejich rodičů si nesmírně vážím a hodně jsem se od nich naučila. Představují pro mě jedny z největších hrdinů této planety. Děkuji za ně!

Vaše Babeta.